bulletin > číslo 6 (duben 07) > rozhovor s Markem Lauermannem, lektorem ze semináře Fundraising
Rozhovor s Markem Lauermannem, lektorem ze semináře Fundraising
Na semináři jsme se dozvěděli, že úkolem fundraisera je shánět zdroje finanční, časové, materiálové a služby. Jak se prosím tě shánějí časové zdroje a co to vlastně je?
Bylo by asi skvělé, kdyby někdo mohl najít nějaký zbytkový čas, který by mohl pomoci zaneprázdněným lidem, kteří ho mají stále málo. Ale „časové zdroje“ – to je prozaické vyjádření, znamená to, že lidé nemusejí věnovat jen své zkušenosti, dovednosti, ale mohou také věnovat svůj čas. Řada firem například zapůjčuje jako dobrovolníky své zaměstnance působící například jednou měsíčně jako doučovatelé handicapovaných dětí. Fundraiser by měl o takových možnostech mít přehled a měl by být schopen cíleně oslovovat potenciální „časové zdroje.“ Ale z hlediska metodiky je to stejné jako s materiálními či finančními zdroji – je třeba umět je identifikovat, najít, oslovit a zaujmout. To jsou takové klíčové kompetence fundraisera.
Hádala bych správně, kdybych si tipla, že se časové zdroje shánějí nejobtížněji? Asi jak komu…
Čas mohou dát lidé, kterým zbývá. Velké, a v České republice zatím nevyužívané fundraisingové pole, představují senioři či matky na mateřské dovolené. Často jsou to lidé s velkými profesními zkušenostmi, které momentálně nemají kde uplatnit. Znám případy, kdy se schopný manažer v penzi stal velmi úspěšným fundraiserem. Měl kontakty, komunikační schopnosti, byl tzv. orientován na cíl.
Když se podíváme na to, jaké kompetence by měl fundraiser mít, zjistíme, že ze všeho nejdůležitější je správná míra – ani nenaléhat, ani nebýt příliš pasivní, fundraiser musí být komunikativní, ale neměl by někomu vemluvit díru do hlavy, měl by být vytrvalý, ale ne úporný… Samozřejmě se tady bavíme o ideálu, ale znáš Ty někoho takového?
Určitě je několik lidí, kteří by tomuto ideálu odpovídali. Jedním z nich je guru českého fundraisingu Jana Ledvinová, která zanechala svůj výrazný lektorský otisk na práci mnoha dalších fundraiserů v rámci různých školení. Dalším skvělým fundraiserem je RNDr. Miroslav Klíč ze ZŠ Pavlovská, který svým úsilím dokázal překlenout i mnohasettisícové výpadky ve financování školy, způsobené nepřízní radnice. Dobrým fundraiserem se ovšem člověk málokdy narodí (byť znám děti, které dokáží efektivně využívat všechny možné zdroje ke krytí svých potřeb). Většinu kompetencí a dovedností pro úspěšný fundraising se dá naučit.
Tak dobře. Vezměme to teď úplně z druhé strany. Pro koho se tato práce absolutně nehodí? Zkus mi popsat člověka, ze kterého v žádném případě fundraiser nikdy nebude.
Plačtivý, ukřivděný člověk přesvědčený o tom, že jeho problémy musí někdo podpořit prostě proto, že jimi on trpí. I k darování musí mít člověk neodbytný důvod – něco, co ho přesvědčí o skutečné potřebnosti podpory dané věci. Zdroje nedostane také nedůvěryhodný člověk, resp. člověk, jehož argumenty nejsou věrohodné.
Fundraising je dlouhodobá a systematická činnost. Znala jsem několik fundraiserů, kteří pracovali v NNO – byli mladí, schopní, plní energie, která ale časem vyprchala… Žádný z nich, o kterém teď mluvím, se fundraisingem už neživí. Ta práce jim přišla příliš nevděčná a namáhavá. Máš nějakou radu pro začínající fundraisery – jak nevyhořet?
Neexistují jednoduché recepty, ale sám věřím, že člověk musí před sebou mít vizi, která ho vede dopředu. Snáze člověk vyhoří, když je na všechno sám a u nás je tato pozice více „one man show“ než týmová činnost. Jedno okřídlené rčení říká, že lidé se ke změnám snáze nechají strhnout vhodnou motivací, než se k nim nechají dostrkat. A pokud něčemu skutečně věříme, když mluvíme o otevřené škole, které je vlastní přátelská a tvůrčí atmosféra, musíme se ptát, jaké činnosti, aktivity a cesty používáme k dosažení tohoto cíle. Přesvědčovat může přesvědčený, takže se pořád ptám, zda-li je na výstupu toho, co dělám opravdu to, co jsem očekával. Čím pestřejší škálu technik a metod používám, tím menší je riziko, že mě přestane bavit něco dělat. Na druhou stranu ovšem chápu, že nelze vymýšlet stále nové a nové věci ve stejném oboru. Pozice fundraisera prochází stejným cyklem jako jiné profese, takže je důležité umět včas odejít. A nechat si ji jako koníčka. Třeba až budeme manažery v penzi.
Jaký jsi měl pocit z našich koordinátorů na semináři? O metodách fundraisingu se teprve dozvídali… Myslíš, že zvládnou zajistit financování „svých“ KC? Co mají udělat, až se ocitnou v úzkých?
Fundraising je hlavně o kreativitě a schopnosti najít člověka, který by mohl slyšet na moje argumenty. Tak jako jsou různí lidé, různý je i vzorek lidí účastnících se seminářů. Rozhodně je všechny spojuje touha něco měnit na jejich školách. Mají upřímnou snahu posunout věci dopředu. Někdy možná příliš podléhají dojmu, že jsou na všechno sami, že škole nikdo nepomůže, že společnost si neváží práce učitelů. V takovém okamžiku doporučuji opakovat si, že sami sebe nevnímáme reálně – buď se vidíme moc dobře a nebo moc špatně. Realita je mnohdy daleko méně černá, než ji vnímáme. Ale abych se vrátil k tvojí otázce – na řadě škol, se kterými jsem se na vašich seminářích setkal jsem viděl spoustu skvělých nápadů, které dávají tušit, že v dlouhodobější perspektivě si školy budou schopny zajistit financování svých KC. Ale neobejde se to bez širší legislativní podpory ze strany státu. Třeba v oblasti daňových asignací.
Díky za rozhovor!
Kateřina Tykalová
Vaše komentáře a dotazy k této stránce:
