Komunitní vzdělávání

informace > situace v ČR > stav komunitních škol

Stav komunitních škol v České republice

materiál Stav komunitních škol v ČR
zpracovali: Vladislav Vik, Petr Vrzáček, 2005

1. Úvod

Autoři tohoto textu si kladou za cíl zhodnotit úroveň komunitního vzdělávání v České republice ke konci roku 2004. Současně se snaží vymezit koncept udržitelnosti v oblasti komunitního vzdělávání.

2. Komunitní vzdělávání v České republice

2.1. Historie
Historie komunitního vzdělávání v České republice začíná na konci roku 1989, po pádu komunistického režimu a dokládá snahu přeměnit omezené pojetí role školy v obci.Na rozšíření a rozkvětu konceptu komunitního vzdělávání v České republice měla velký podíl Nadace Open Society Fund Praha a následně především Nadace Charlese Stewarta Motta. Dále je důležité vyzdvihnout aktivitu jednotlivců - ředitelů, koordinátorů a aktivních rodičů přímo ve školách.Prvním systematickým pokusem o přeměnu klasických škol na školy komunitní byl projekt řízený programem Poryv a financovaný Nadací Open Society Fund Praha. Projekt koordinovala Dana Hradcová. Cílem projektu bylo vytvořit nabídku komunitně orientovaných aktivit na třech školách v ČR (ZŠ Angelovova v Praze 4 Modřanech; 5. ZŠ Most-Rudolice a 1. ZŠ Plzeň). V rámci tohoto projektu byly financovány nejen mzdy koordinátorů komunitního vzdělávání působících na školách, ale také materiální vybavení škol aněkteré provozní náklady. Také mzdy prvních lektorů na školách, byly financovány z prostředků alokovaných na realizaci projektu.

Od srpna roku 2000 realizovala Nová škola, o. p. s. dvouletý projekt s názvem Podpora komunitních škol financovaný Nadací Charlese Stewarta Motta. Projekt inicioval a zpočátku řídil Luděk Novák, později převzal jeho řízení Vladislav Vik. Cílem tohoto projektu bylo iniciovat vznik komunitních škol na čtyřech etnicky smíšených školách (ZŠ Křenová v Brně, CZŠ Přemysla Pittra v Ostravě, ZŠ Havlíčkovo náměstí v Praze a ZŠ v Předlicích v Ústí nad Labem). Podporovali jsme školy při jejich přeměně na centrum komunity, budovali jejich kapacitu a vytvářeli možnosti pro další spolupráci s ostatními komunitním školami. Součástí projektu byly tréninky v oblasti budování týmů, fundraisingu a public relations, dále vydávání společného časopisu a přímá finanční podpora jednotlivých škol. Na školách byly zavedeny funkce koordinátorů komunitního vzdělávání, jež byly financovány ze zdrojů projektu Projekt byl v červenci 2002 ukončen a vyhodnocen.

Na základě dosažených výsledků se Nadace Charlese Stewarta Motta rozhodla financovat další tříletý projekt. V roce 2002 vznikl další projekt zaměřený na podporu rozvoje komunitního vzdělávání jako součást projektu Varianty- interkulturní vzdělávání. Ten je financovaný prostřednictvím iniciativy Equal, tedy ze zdrojů EU a státního rozpočtu ČR. Od školního roku 2002/2003 byly aktivity navržené v rámci projektu realizovány na šesti školách (ZŠ Křenová v Brně, CZŠ Přemysla Pittra v Ostravě, ZŠ Táborská v Praze, ZŠ ve Višňové, ZŠ v Brně Kohoutovicích a ZŠ Předlice v Ústí nad Labem). Školy během projektu úspěšně zavedly plány komunitního vzdělávání.

V listopadu roku 2004 uspořádala Nová škola, o.p.s. Mezinárodní konferenci o komunitním vzdělávání, které se zúčastnilo celkem 60 účastníku z 11 zemí (Česká republika, Maďarsko, Slovensko, Srbsko a Černá Hora, Rusko, Ukrajina, Kazachstán, Arménie, USA, Kanada a Holandsko). Měli jedinečnou možnost sdílet zkušenosti se zaváděním komunitního vzdělávání.

V říjnu roku 2004 vydala Nová škola o.p.s. publikaci „Příručka rozvoje komunitního vzdělávání“, která má sloužit školám při zavádění komunitního vzdělávání.Na konci roku 2004 byla vytvořena internetová stránka, která se věnuje komunitním vzdělávání www.komunitnicentrum.cz. Stránka obsahuje obecné i aktuální informace o komunitním vzdělávání. Součástí stránky je diskusní fórum a síť pomocí, které si mohou jednotlivé školy a centra vyměňovat informace.Kromě systematických, celorepublikových projektů probíhaly na některých školách, hlavně díky aktivním ředitelům, koordinátorům a rodičům, další komunitně orientované aktivity.

2.2. Současný stav
V současnosti existuje v České republice celkem 8 komunitních škol. Školy lze rozdělit do 4 skupin, podle toho v jaké lokalitě působí:3 školy působí v poměrně novodobé sídlištní zástavbě (Modřanská ZŠ – Praha, 1. ZŠ Plzeň a ZŠ Kohoutovice – Brno)
3 školy působí v lokalitách s poměrně vysokým procentem romské populace a dětí ze sociokulturně znevýhodněného prostředí (ZŠ Křenová – Brno, ZŠ Předlice, Ústí nad Labem a CZŠ Přemysla Pittra – Ostrava)1 škola působí ve starší městské zástavbě (ZŠ Táborská, Praha 4)

1 škola působí v rámci několika sousedních vesnic (ZŠ Višňové, okres Znojmo).
Dále existují 3 komunitní centra, která jsou aktivně zapojena do sítě institucí, věnujících se komunitnímu vzdělávání. Kromě toho existují další centra, která fungují víceméně samostatně.

Zástupci třech komunitních škol a center mají možnost se pravidelně setkávat na odborných seminářích, podílet se na tvorbě metodických a propagačních materiálů, diskutovat o svýchproblémech na vlastní webové stránce, zapojovat se do společných projektů. Veškerou tuto činnost řídí koordinátoři Nové školy o.p.s., v současné době Vladislav Vik, Tomáš Novák a Kateřina Tykalová. Realizované aktivity jsou díky získané podpoře z iniciativy Equal financovány z prostředků státního rozpočtu a EU. Podpora z těchto prostředků bude fungovat do konce března roku 2005. Z hlediska dlouhodobé udržitelnosti komunitního vzdělávání v ČR je velmi důležitá role expertní skupiny, která se pravidelně schází, diskutuje o aktuálních potřebách komunitního vzdělávání, komentuje návrhy realizačního týmu komunitního vzdělávání a dává doporučení pro další rozvoj projektu.

Projekty na podporu komunitního vzdělávání jsou nadále finančně podporovány Nadací Charlese Stewarta Motta.

3. Možnosti udržitelnosti komunitního vzdělávání v ČR

3.1. Náš koncept udržitelnosti
Definovat udržitelnost komunitního vzdělávání je úkol poměrně obtížný. Nejdříve si řekněme v čem tato obtížnost spočívá. Prvním důvodem je skutečnost, že tak jako ve světě, ani v ČR neexistuje jediná, obecně přijímaná definice komunitního vzdělávání. Jednotliví autoři definují komunitní vzdělávání různě. Druhým důvodem je nesnadná uchopitelnost pojmu „sustainability“ v českém jazykovém prostředí. Jejím důkazem je přístup některých autorů odborných publikací, kteří tento pojem ani do českého jazyka nepřekládají a používají raději jeho anglickou podobu. I přes tyto nesnáze je však o udržitelnosti komunitního vzdělávání v ČR nejen možné, ale přímo nutné hovořit.

Abych odstranil první nesnáz, použiji pro potřeby tohoto textu definici komunitního vzdělávání, která se objevila v jednom z memorand ze zasedání Evropské rady v Lisabonu . Komunitní vzdělávání je podle této definice vzdělávání organizované v rámci obce, komunity pro občany.Sustainability převeďme s pomocí výkladového slovníku jako živoucí stav.

Sustainibility komunitního vzdělávání lze pak vymezit jako životaschopnost systémů vzdělávání organizovaných v rámci obce, komunity pro občany.

Při posuzování životaschopnosti nějakého systému (respektive systému systémů) se můžeme zaměřit na zjišťování stavu vitálních znaků. Podle Plamínka (2000) patří mezi vitální znaky:

1) užitečnost

2) efektivita

3) stabilita

4) dynamika

Je-li systém komunitního vzdělávání v ČR tvořen souhrnem komunitních škol, komunitních center, střešní organizace a vzájemnými vazbami mezi jednotlivými složkami tohoto systému, pak se při zjišťování stavu tohoto systému, musíme ptát nakolik je užitečný, efektivní, stabilní a dynamický?

a) Užitečnost
Vzdělávání je řízený proces předávání informací, získávání dovedností a měnění postojů. Členové komunity, případně obyvatelé obce jsou těmi, kteří by se měli vyjadřovat k užitečnosti systému, respektive některého z jeho subsystémů. Pokud bychom chtěli vynést soud o jeho užitečnosti, mohli bychom se zajímat o počet lidí, kterým tento systém přinesl užitek. V případě vzdělávání to může být počet těch, kteří se díky zapojení do komunitního vzdělávání něco nového dozvěděli, získali nové dovednosti, případně změnili své postoje.

Ve výroční zprávě může být o užitečnosti referováno takto:
„Ve školním roce se komunitního vzdělávání v Komunitní škole XYZ pravidelně účastnilo 240 občanů obce. Na závěr školního roku 2003/2004 prohlásilo 60% účastníků komunitního vzdělávání Komunitní školu XYZ za velmi užitečnou. 25% za užitečnou 15% respondentů se nevyjádřilo. Stejná otázka byla položena i ostatním obyvatelům obce, kteří se komunitního vzdělávání přímo neúčastní. Celkem se podařilo získat 660 odpovědí z nichž vyplývá, že 75% obyvatel považuje školu za velmi užitečnou, 20% za užitečnou, 3% za nepříliš užitečnou a 2% za zbytečnou.“

b) Efektivita
Efektivita přímo souvisí s užitečností. Pokud se ukáže, že je systém komunitního vzdělávání sice užitečný, ale za cenu obrovských požadavků na lidské, materiální a finanční zdroje, pak jistě nebudeme hovořit o jeho vitalitě. Jinými slovy být efektivní znamená vytvořit za minimálních výdajů, maximální hodnotu. Pro měření efektivity fungování systému komunitního vzdělávání bychom mohli použít některé z následujících indikátorů: mohl by nás například zajímat počet lidí, případně finančních prostředků nezbytných k zajištění jednotkového výstupu komunitního vzdělávání. Jednotkovým výstupem může být absolvent, například absolvent nějakého vzdělávacího kurzu, respektive jeho znalosti, dovednosti a postoje.

Pro dokreslení uveďme příklad popisu efektivity komunitního vzdělávání: „Ve školním roce 2003/2004 proběhlo v Komunitní škole XYZ 86 pravidelných seminářů, které úspěšně absolvovalo 1290 účastníků. Komunitní vzdělávání řídil jeden koordinátor zaměstnaný na plný úvazek a jeho asistent zaměstnaný na poloviční úvazek. Školní účetní věnovala práci pro komunitní vzdělávání v průměru 3 hodiny týdně. Na účastnických příspěvcích bylo vybráno 541 800,- Kč. Tato suma stačila ke krytí 36,12% rozpočtu komunitního vzdělávání. Zbytek rozpočtu byl kryt z grantů (45,33%), sponzorských darů (9,8%) a vedlejší hospodářské činnosti (8,75%). Náklady potřebné na vzdělání jednoho absolventa kurzu činily 742,-Kč.“

c) Stabilita
Další otázka spojená s vitalitou systému se týká jeho stability. V jejím případě nás zajímá jak dlouho dokáže nějaký systém za daných podmínek produkovat daný výkon. Management komunitní školy, která v jednom školním roce uspokojí vzdělávací potřeby 1500 občanů obce a v dalším se jí to podaří u 500 jedinců, zřejmě něco zanedbal. Systém z nějakého důvodu není stabilní a my se pouze můžeme dohadovat jakých výsledků se podaří dosáhnout v roce následujícím. Může to být opět oněch 1500 občanů, nebo také může pokračovat propad o dvě třetiny. Takovýto pokles je znakem ztráty jak stability, tak s ní spojené vitality.

Jakou instituci zprostředkovávající komunitní vzdělávání nazveme stabilní? Například tu, která: „I přes pokles počtu žáků, odchod několika zkušených učitelů a havarijní stav střešní krytiny dokázala v uplynulém roce uspokojit stejný počet zájemců o kurzy provozované v rámci komunitního vzdělávání.“

d) Dynamika
Stabilita sama o sobě k vitalitě také nestačí, neboť v konečném důsledku může vést ke stagnaci a pozdějšímu úpadku. Dnešním synonymem dynamiky se stala změna. Změna plánovaná, monitorovaná a řízená. Změna iniciovaná z vnitřku systému, která přispívá k jeho přizpůsobivosti a odolnosti.

Za dynamickou můžeme označit instituci, která o sobě může napsat: „Pětiletá historie Komunitní školy XYZ ukazuje, že jednotkové výdaje na absolventa se za posledních 5 let po odpočtu inflace snížili z 985,-Kč na 772,-Kč. Za stejnou dobu navíc došlo k nárůstu počtu účastníků komunitního vzdělávání z 846 na 1290 a vzniklo 12 nových kurzů. “Jak jsem již napsal, je systém komunitního vzdělávání v ČR tvořen jednak komunitními centry, kterými mohou být jak školy, tak jiné instituce a střešní organizací, kterou je Nová škola, o.p.s. Při zjišťování životaschopnosti tohoto systému se logicky musíme ptát po vitalitě jednotlivých subsystémů, tedy komunitních center. Ty o sobě pravidelně podávají informace, ze kterých se můžeme pokoušet zjistit zda v nich vůbec komunitní vzdělávání probíhá a pokud ano, nakolik jsou životaschopné, tedy užitečné, efektivní, stabilní a dynamické.

Objektivní zprávu se nám asi sestavit nepodaří, neboť do dnešní doby nebyl vytvořen souhrn indikátorů, kterými by bylo možné zjistit, jak pouhou přítomnost, tak kvalitu komunitního vzdělávání v jakémkoliv subjektu, natož pak vytvořit jednotnou metodiku sběru těchto indikátorů.

I přesto se však domnívám, že komunitní vzdělávání v ČR vykazuje známky života. Důkazem oprávněnosti mého přesvědčení snad bude obsah následujících kapitol.

Případové studie najdete na stránce Případov studie.

4. Vize rozvoje do budoucnosti

Nová škola o.p.s. zůstává nadále realizátorem projektů podporujících rozvoj komunitního vzdělávání.

Posláním Nové školy, o.p.s. je i nadále prosazovat zlepšení podmínek pro komunitní školy, pro práci koordinátorů (finanční, materiální apod.), pokračovat ve výzkumu, řešit konkrétní podněty a propagovat komunitního vzdělávání v ČR. Nová škola, o.p.s. bude i nadále šířit metodologii komunitního vzdělávání a předávat získané know-how, jehož je nositelem.

Pro další rozvoj komunitního vzdělávání je nezbytné prezentovat tento model lidem, kteří rozhodují o způsobu fungování a financování vzdělávacích institucí v ČR, tj. především zástupcům MŠMT, Krajských úřadů a zřizovatelů škol.

Nadále chceme spolupracovat se zahraničím a t především formou výměny informací a příležitostných setkávání a výměny zkušeností.

Nová škola o.p.s. má do budoucna následující strategii šíření komunitního vzdělávání:
Ve své činnosti se pracovníci Nové školy, o.p.s zaměří na:

a) Intenzivní práci se školami v regionech
Z dosavadního průběhu je zřejmé, že je třeba být blíže školám. Zároveň je třeba vytvořit a odzkoušet komplexní metodiku pro komunitní školy a to ve spolupráci se školami, které komunitní vzdělávání realizují.

Cílem Nové školy, o.p.s. bude podpořit školy na územně malém regionu při zavádění komunitního vzdělávání a vytvoření komplexní metodiky pro komunitní školy.

Chceme úzce spolupracovat se skupinou čtyř až šesti škol. Zaměříme se na úzkou spolupráci s aktivními školami (motivované, na přibližně stejné úrovni, projevující zájem o komunitní vzdělávání, realizují vzdělávací kurzy a další volnočasové aktivity).

Celý projekt začne malým výzkumem stavu a potřeb komunitního vzdělávání. Po něm bude následovat návrh konkrétních opatření, která je třeba realizovat.

b) Podpora škol v celé ČR
V celé republice existují komunitní školy a centra která potřebují podporu.

Cílem tohoto programu je formou předávání know - how dále podporovat školy, které jsou komunitní, nebo se jimi chtějí stát. Budeme realizovat workshopy přímo na školách a budeme pracovat s dobře motivovanými školami.

Nová škola bude přesouvat iniciativu při získávání finančních prostředků na jednotlivé subjekty nebo na vzniklá partnerství.Hodláme zapojovat do projektu školy, které už s komunitním vzděláváním mají zkušenosti. Zpracujeme nabídku služeb a budeme ji proaktivně nabízet.

5. Závěr

Na základě dosavadních zkušeností můžeme prohlásit, že rozhodujícími faktory při přeměně školy na školu komunitní jsou tyto:
Iniciátor - na škole je potřeba najít takového člověka, který si vezme celou věc za svou a bude intenzivně pracovat na přeměně školy. Existují 3 základní modely. Tímto člověkem se stává ředitel, učitel nebo rodič. Může se jím ale stát kdokoliv jiný, někdo kdo dokáže přesvědčit ředitele. Klíčovou roli má ředitel. Pokud on/ona nebude aktivně podporovat rozvoj komunitního vzdělávání, je veškeré úsilí zbytečné.

Pozici koordinátora komunitního vzdělávání považujeme za klíčovou. Zpracovává ve spolupráci s ředitelem školy plán rozvoje komunitního vzdělávání. Je zodpovědný za koordinaci a realizaci plánu. Zároveň zajišťuje financování a PR komunitního vzdělávání. Pro dlouhodobou udržitelnost komunitní školy je proto klíčové zajištění financování mzdy koordinátora.

Každoroční zpracování plánu rozvoje komunitních aktivit. Každá komunitně orientovaná škola zpracuje tento dokument. Měl by obsahovat dlouhodobé a jednoleté cíle školy v oblasti rozvoje komunitního vzdělávání, jednotlivé aktivity, které bude škola poskytovat, jejich finanční, prostorové a personální zajištění včetně rozpočtu těchto aktivit. Tento dokument je naprosto nezbytným a slouží současně jako základ pro případné žádosti o finanční podporu i jako základ (co se týká obsahu) pro PR dokumenty. Plán rozvoje schvaluje ředitel školy, případně Rada školy.

Společný prostor – komunitní centrum. Aby mohla škola fungovat jako komunitní, potřebuje fyzické zázemí pro koordinátora, k tomu aby fungovala jako „místo pro setkávání veřejnosti“

Za klíčové principy dalšího fungování projektu považujeme tyto:

a) tvorba kvalitního týmu školitelů
b) provedení výzkumu efektivity komunitních škol a to včetně finanční analýzy výhod
c) popsat a šířit možné způsoby samofinancování škol
d) pracovat s dobře motivovanými jedinci na školách
e) pravidelně organizovat semináře pro decision makers (úředníci na MŠMT, MPSV, krajské školské odbory, městské školské odbory) – zpracovat nabídku obcím, radnicím
f) zpracovat prezentaci přeměny školy na školu komunitní

Udržet aktivity komunitního vzdělávání na škole neznamená jenom neustálé získávání nových grantů.

Základem udržitelnosti komunitního rozměru školy je z dlouhodobého pohledu schopnost budování a vytváření společné vize a strategie, a schopnost reagovat na poptávku místní komunity a nabízet kurzy, o které bude zájem.

Klíčovými faktory jsou přitom vedení školy (zejména v osobách ředitele a koordinátora, komunitního vzdělávání) a finance (zde se jedná především o plat koordinátora).
Podstatnou součástí udržitelnosti komunitního vzdělávání je existence servisní organizace. Jejím úkolem je vytvářet prostor pro dialog, odhalování bariér a potřeb, podpora škol.

Naším plánem do budoucna je zpracovávat know-how komunitního vzdělávání a předávat ho dalším školám. Dále bychom rádi iniciovali vznik střešní organizace komunitních škol v ČR.

Naším úkolem do budoucnosti je tyto školy nadále podporovat, nacházet společné zájmy a zprostředkovávat mezi nimi výměnu zkušeností.

---

Vaše komentáře a dotazy k této stránce:

Kontaktujte nás

Nová škola, o.p.s.
Na Poříčí 30
110 00 Praha 1

tel.: 226 205 494

komunitky@novaskola.org
www.novaskola.org

Děkujeme